Pro začátek naprosto bezduchého článku vás chci upozornit, že nadpis vůbec nesouvisí s tématem mých myšlenek v tomto článku.

Pěknej, že jo?

Tak konečně jsem si našla čas a náladu jít na blog. Proč? Jsem nemocná doma a konečně mám nápad! Ale že mu to trvalo přijít...
Konečně přišla ta pravá vánoční nálada. Dárky zabalené v šuplíku a já se budím v 9. Okamžitě zpozoruji, že můj kocour ještě pořád spokojeně chrní na skříni a za okny padají bíle chuchvalce a přispívají bohaté pokrývce, která už se snesla na zem v noci. S úsměvem zapínám televizi a kochám se tradičními pohádkami, jako je Tři oříšky pro popelku, nebo Vánoční skřítek (ano, to je ten film, kde ten skřítek vypije litr coly a krká jako blázen a skáče z gauče na vánoční stromek, aby tam dal hvězdu). Samozřejmě jsem si na Disney Channelu nenechala ujít Hodně štěstí, Charlie: Film o velké cestě a okamžitě ho hledala v seznamu nahraných programů. Taky jsem si neodpustila zapnout počítač a zahrát si The sims 3 a skypovat s mou nej. kámoškou Amy, která je ještě jen tak mimochodem online.
Těším se na zítra, na další den pohody v posteli. Radši bych ale šla do školy, předat si dárky s kámoškama. Jsem doma od pátku a upřímně...začínám se solidně nudit. Moc se těším na sobotu a myslím, že nejsem sama. Sice vím, co pod stromečkem najdu, ale psát to sem nebudu a zachovám si tu dětskou natěšenost. Je zajímavé, že čím jsem starší, tím víc lpím na dětských zvycích, jako je čokoládový kalendář, špionáže po domě a hledání dárků (které sice najdu, ale nemám tu vůli se na ně podívat), sledování pohádek v pyžamu s rodiči v obýváku, zdobení stromečku a při každém pověšení ozdoby vykřiknout radostí, stavba sněhuláka, dělání sněhových andělíčků, koulovačka s taťkou, nebo mlsání vánočního cukroví.
Myslím, že jsem toho řekla už dost a radši půjdu spát. Dobrou noc a Veselé Vánoce! Přeju bohatého Ježíška a ať vám pořádně naježí!

Takovýhle stromečky maj v New Yorku! Hustý co?! Hluboce jim závidím, ačkoliv uctívám české tradice...


























