Už jste na blogu mohli zpozorovat nejméně 3 články na téma, že se vracím, že budu psát každý den a jak mi to nesmírně vadí. Samozřejmě, že se sem snažím chodit. Ale otevřu nový článek a prostě nevím, co napsat. Tak jsem tu, abych se znovu omluvila, ač nerada, jelikož tohle slovo mám na blogu už fakt mockrát. Takže dneska, když mám zase náladu psát, jsem se rozhodla naťukat do přihlašovacích údajů název blogu a opět naskočil ten bílý rámeček. Při pohledu na něj se mi udělalo zle. "Co napsat?", říkala jsem si a zírala na prázdnotu obklopenou světle modrým rámečkem. Ale potom mi v hlavě konečně začal šrotovat mozek a ukázalo se slabé, skoro neviditelné světélko, které mi napovídá až do teď. Takže se pustím do článku na Téma týdne, kterým je "Nemožné" a možná taky přidám nějakou tu povídku.
Písnička? Zase? Proč ne...
Dneska sem přidám písničku, která pro mě hodně znamená. John Lennon popisuje to, jak se lidí chovají. Možná to v textu není, ale pro mě to tak vždy bylo a taky to tak navždy zůstane. Ačkoliv nechci být zpěvačka, John Lennon je můj velký vzor, za všechno, co dokázal, co vytvořil. Do smrti nezapomenu na to, že jsem neměla možnost ho poznat. Doufám, že je ten, kdo ho zabil už dávno pod kytičkama a hnije v pekle.
John Lennon - Imagine



























Taky mám občas takový stav,že najedu na nový článek a ...uh...vlastně ani nevím co psát
Někdy zase naopak píšu,píšu,píšu a sama se pak musím brzdit,abych to neměla moc dlouhé
Písnička..Uh..John Lennon...tomu slova nestačí!♥